Pokud si myslíte, že zdravotnictví je v současnosti drahé, počkejte až bude zadarmo. -P. J. O`Rourke
Myšlenka, že potřeba jednoho člověka je povinností druhého člověka, se u většiny lidí zakořenila tak hluboko, že revoluce, nepokoje a demonstrace jsou ve světě téměř na denním pořádku. Lidé neustále viní své politické vůdce z neschopnosti zabezpečit vyšší životní úroveň. Mnoho lidí věří tomu, že Stát disponuje zázračnou mocí nastolit obecnou prosperitu pomocí prosté tvorby a rozdělení bohatství. Lidé chápou Stát jako zdroj „oběda zdarma“ – nebeské many. Není tak překvapením, že téměř každý politický vůdce myšlenku „oběda zdarma“ (free lunch) silně podporuje. Političtí kandidáti pokouší voliče širokou nabídkou volňásků, které po volbách doplní již existující politickou nadílku.
Jak P. J. O`Rourke vtipkuje v úvodu kapitoly, nejdražším obědem je ten zdarma. V reálném světě musí vždy někdo pracovat, aby zaplatil za všechny možné benefity, které ostatní dostávají – a tím „někým“ není Stát. Státy mohou poskytovat pouze to, co dříve někomu sebraly přímo zdaněním pracujících, kteří vytvářejí hmatatelné statky, či nepřímým zdanením všech – včetně důchodců – pomocí dodatečné tvorby fiat peněz. Státy mohou také používat vypůjčené peníze, čímž posilují svou budoucí závislost na přímém či nepřímém zdanění, ke kterému bude muset dojít, mají-li být dluhy splaceny. Hloubka a rozsah státních machinací jsou jen těžko představitelné. Je téměř nemožné spočítat celkovou peněžní hodnotu všech „obědů zdarma“. Největší zrůdností však nejsou ztráty způsobené vybranými daněmi, ale postupná degenerace příjemců státních obědů zdarma – místo toho, aby jim štědré dary pomohly postavit se na vlastní nohy, jsou vábeni do pasti závislosti.
Zdroj: Louis E. Carabini. (Mises.cz)
